Jo, jo, to jsme si ten den zase krásně užili!
Začalo to skvostnou snídaní – švédský stůl nabízel různé pochoutky (3 mňam pomazánky, sýr, máslo, marmeládu, šunku, křupínky, mléko, chleba, křupavé rohlíky…), ale největší úspěch měla vánočka s marmeládou:-). Tak jsme žádaly o přídavek…
Děti se těšily na úkoly, které nám přes noc Žblabuňka nachystal. No, ten se pěkně vytáhl! První úkol tak těžký nebyl: nakreslit Žblabuňkův rybník, ne nějakou obyčejnou louži s jedním pulcem. Víla Nežárka se také zapojila -nabídla nám svoji pomoc (když má pomocníky žblabuňka, proč ne my?!) a poslala nám od rybářů samolepky ryb, které žijí v českých rybnících a řekách. Pořádně jsme si je prohlédli (některé si pamatujeme) a děti si pak vybraly, které ryby se v jejich rybníku budou prohánět. Udělali jsme pro vodníka výstavu – prý se večer přijde podívat. Vy už máte její návštěvu jistě za sebou…
Zbývající čas do oběda jsme využili na projížďku na kole směrem Stříbřec. Katka si myslela, že najdeme nějaké stříbro, tak prý, že pojede první. Ale kdeže. Cestou do Stříbřce jsme opět, jak jinak, projížděli okolo rybníků. Jsou si dosti podobné, ale jen u jednoho jsme si vyslechli žabí koncert. Můžete si ho také poslechnout;-). Jistě jste už také poslechli Vodnickou písničku – náš první splněný úkol.
Stále opakovaně musíme obdivovat rozlehlé, krásné, neposečené louky, plné jarního kvítí. V rámci poetické chvilky jsme se rozplývaly nad tím, kdo všechno tuto pestrost luk využívá (berušky, včelky, motýli…) a kdo se může v lukách schovat – zajíčci, srneček – a v té chvíli někdo z kluků věcně podotkl – „a taky klíšťata“. No, a bylo po poezii… ;-).
Druhý pondělní úkol byl vlastně jakýsi hlavolam – měli jsme najít místo, kde stojí loď na suchu. Jako malou nápovědu nám vodník prozradil, že to místo mají rády hlavně děti. A že máme jet stejnou cestou jako včera, ale že si pozval na pomoc neviditelné pomocníky, takže o vrácení dušiček nemůže být ani řeč, neboť se nám loď nepodaří najít. Zase nám byla ku pomoci Nežárka – v dopise nám napověděla, že prý je loď v nejbližší vesničce od Pístiny, která se jmenuje Příbraz.
Po odpolední svačině (k obědu bylo vepřové na kapustě a brambor, mňam) jsme nasedli na kola a vyrazili hledat loď. Ale ouha, neviditelný pomocník Bludný kořen nás svedl ze správné cesty a ještě ke všemu na nás poslal hejno komárů. Kluci situaci komentovali jako „druhá světová válka komárů“. Dost trefné. Ujížděli jsme z místa, jak nejrychleji jsme uměli. Napodruhé nás však Bludný kořen nenapálil a místo, kde stál zbytek lodi bylo dětské hřiště (mají ho rády hlavně děti), přírodní zahrada. Majitel nám oznámil, že z lodi zbylo po velké povodni jen torzo a že ho snad najdeme. Rychle spěchal hledat po domě kormidlo, které jsme potajmu na zbytky lodi umístily, zatímco jsme odváděly pozornost dětí prohlídkou rozhlehlé přírodní zahrady. Hurá, červené kormidlo zachránilo i dušičky, které už mají děti v sáčku pod polštářem (dar víly Nežárky).
Dnes bylo dost velké teplo, děti jsme namazaly, ale i tak jsme při sprchování viděly, že jsou některé už pěkně opálené.
Po pohádce a četbě pohledů děti rychle „padly za vlast“. Není divu – tolik zážitků za celý den, úspěšné splnění úkolů, volné hry a tanec na trávě, výborné rizoto k večeři a teplé počasí udělaly své.
I my se těšíme do postele. Helča píše dopis Žblabuňky s novými úkoly – zítra totiž jedeme do Stráže nad Nežárkou. A víc vám neproradím. Taky jdu do sprchy a do hajan.
Tak dobrou!
Jarka 🙂
P.S. Děti jsou skvělé, nemusíte mít žádné obavy. My je taky nemáme 😉