Podruhé už to bude krátké:-).
Odpoledne jsme se tak trochu flákli, neboť Žblabuňkovy úkoly byly splněny a další, chválabohu, nedorazily. Po obědě jsme vytvořili rybu a teď už se těšíme na vodnickou pochvalu;-).
Před vycházkou po Pístině jsme si řekli, co je náves a začali ji hledat. Byl tam rybník (dokonce 2), jak jinak, a taky kaplička se slunečními hodinami. Sluníčko odpoledne odpočívalo za mraky, takže jsme si princip slunečních hodin nevysvětlili. Některé děti ho však znají.
Za kapličkou bylo dětské hřiště – z fotek jste určitě usoudili, že se děti nenudily:-). My taky ne;-).
Cestou na večeři jsme se zastavili u Žblabuňkova rybníka a pod kamenem jsme Rusalce-bludičce nechali nakreslená srdíčka. Hlasitě jsme na ní volali, ať si pro srdíčka přijde. Věříme, že naše láska pomůže zlomit Rusalčino prokletí a že se vrátí ke svým vílím sestrám.
K večeři byly špagety, děti už předem jásaly, jak jste viděli na videu. Chvilku jsme si pohrály na dvoře a pak hurá do sprch a postýlek. Samozřejmě jsme přečetly pohádku a pohledy.
Máme radost, že jsou děti zdravé a spokojené, ale těší domů. My taky;-).
Žádné velké karamboly či stýskání neřešíme, takže pohodička pohoda.
V zítřejším dopise se děti dozví, že se Žblabuňkovi otevírá srdíčko, že už nemá radost z dušiček, ani strašení holčiček a že nám za ty krásné ryby nám posílá Emu Destinovou. Schválně, jestli pochopíte, co tím chtěl básník (zelenej brekeke) říct?
Zítra se to dozvíte.
Tak dobrou noc!
Jh a spol. 🙂