Uff, tak máme za sebou příliš slunečný den. Slunci jsme se vyhýbali, jak to šlo. Ještě že se v lese vždy našel příjemný stín. Krásně vlaho je i v naší jídelně, takže skrýše před slunečním žárem jsme hodně využívali.
Vodník si přes noc pro nás připravil (vytvořila Helča) svoji poštovní schránku (viz fota), kam nám posílá dopisy a dnes i dušičky.
Ranní psaní obsahovalo hned 2 úkoly : dobře si prohlédnout některý z jeho rybníků a pak rybník nakreslit, se vším, co k němu patří. Rybníky jsme omrkli a uviděli jsme i „periskopy“, kterými vodník pozoruje, neviděn, co se mu děje okolo rybníka. Krásné výtvory dětí přivezeme do Prahy a dáme na nástěnky. Pak si je vezmete na památku domů.
Druhý Česílkův úkol nás poslal „směr Příbraz“ – koupit to, co vodník nemá rád. Tady jsme se „zasekli“. Co nemá vodník rád? No, padaly nápady jako řízky, bonbóny apod. Po drobné nápovědě-připomínce dopisu Evelínky, která vysvětlila dětem, proč je vodník takový rošťák, si děti vzpomněly, že nemá rád hlavně to, co do rybníka nepatří a zlí lidé tam hází – odpadky, sklo a olej (ze starého auta). Dobrý!
Ale kde je Příbraz? Jak to zjistíme? Hledali jsme společně možnosti řešení – 1) mapa (tu jsme našli na nástěnce penzionu); 2. GPS (navigace z PC a mobilu); 3.každá skupina by šla jiným směrem a kdo by Příbraz našel, ten by druhým zavolal. Bylo zajímavé, že na možnost se zeptat místních, si nikdo z dětí nevzpomněl. Až po nápovědě:-). Tak jsme se zeptali paní kuchařky Helenky. No, vida, víte, kde Helenka bydlí? V Příbrazi! To je ale „náhodička“ (to jsme opravdu nevěděli). Tak jsme na kolech vyrazili. Všichni. Cesta do Příbrazi je příjemná a přiměřeně dlouhá. Do obchodu jsme zašli koupit to, co vodník nemá rád – 1 bramboru (myšleno slupky od brambor), rybičky v oleji (zítra bude pomazánka) a pivo ve skle;-).
V obchodě nám řekli, že je blízko velké překvapení. A taky jo – překrásné přírodní hřiště, komunitní zahrada u penzionu Příbrazský. Popovídali jsme s paní majitelkou a od ní jsme dostali podnět k další zajímavé akci na čtvrtek. Jupíí!
Podvečer jsme strávili na dětském hřišti v Pístině. Petruška vyfotila i skupinku dětiček, co mají drobné odřeniny :-)….
Všechny děti jsou statečné, zvídavé, akční, šikovné, celkově zdravotně v pořádku (individuální info u učitelek). Chválíme!!!!
Dle krásných fotek uvidíte, že si to tu fakt užíváme. Jen to sluníčko by se na nás mohlo méně smát.
Děti jsou osprchované a spinkají. My se do sprch taky těšíme…
Ještě napíšu dopis na zítra – pojedeme do Stráže/Nežárkou na zmrzlinu a pro další dušičku – tedy, jestli najdeme zámek, kde bydlela Ema Destinnová. No, to je těžký úkol. Uvidíme, co děti napadne… Cesta vede z velké části lesem a pojedeme hned po snídani, takže cestu tam i zpět zvládneme za cca 2 hodiny. Děti už se hodně zlepšily v technice jízdy i výdrži, tak uděláme méně přestávek. Odměna nás nemine!!!
Zdravím za všechny a dobrou noc 🙂 JH
JOO, MÁLEM JSEM ZAPOMNĚLA – PŘIHLÁŠENÍ NA RAJČE: dvakrát POHADKA.