Tak dnešní den se náramně vydařil:-).
Počasí jak malované a úkolů požehnaně.
Ráno nás čekal další dopis Žblabuňky. Pochválil nás za rybníky, ale také poslal 4 malé úkoly (jeden i pro učitelky, drzoun zelený) a jeden úkol velký.
Malé úkoly děti zvládly lehce, jeden byl důležitý pro ten velký – zapamatovat si 2 turistické značky dle vlastního výběru a jednu společnou – byl to zámek. Prý máme jet po červené turistické značce na zámek a dávat si pozor na jeho kamaráda skřítka jménem Bludný kořen. No, a co myslíte, jak to dopadlo? My zabloudili. Ale skutečně :-(. Kouzlo nechtěného…
Oni totiž na cestě do Stráže nad Nežárkou (cesta vede lesem a přes louky) založili v době, kdy jsme tu nebyli (3 roky) nový rybník a krajina se trochu proměnila. Zkrátka jsme legálně „zakufrovali“. Ale dali jsme to! Našli jsme tu správnou cestu – nenápadnou, hodně zarostlou. Děti byly zdravě rozčilené, jak si to ten Bludný kořen mohl dovolit a také přemýšlely, jak to mohl udělat, že jsme správnou cestu minuli. Po objevení červené turistické značky (to Žblabuňka nelhal), která nejdřív nebyla nikde (tzv. „nula, nula, prd“) a pak byla skoro všude (na kmenech stromů i sloupech veřejného osvětlení), jsme frčeli na zámek. Tedy se zastávkou v cukrárně U Julinky. 4 druhy zmrzlin nás pozvedly na těle (duch byl už v pohodě).
Prohlédli jsme si krásnou bránu s iniciálami ED (Ema Destinová, jíž patřil), dvěma lvy s korunkami.
A pak hledali a našli slíbenou dušičku a Nežárčiny střevíčky.
No, chvilku to ale trvalo, až po nenápadné nápovědě, že mohou být poklady ukryté nejen na louce u školy (ta sousedí se zámkem), ale třeba i výše. Jo, povedlo se. Anička si všimla podlouhlé poštovní schránky, kde místo novin a reklamy byly dušičky i střevíčky. Děti jásaly a zlaté Nežárčiny střevíčky („ta má ale malou nožičku“) šly z ruky do ruky :-).
A pak hurááá na oběd – už jen po červené ;-).
Po obědě děti kreslily obrázky na korespondenční lístky a my psaly jejich vzkazy pro vás. Zítra je pan Šašek doveze do Stráže, aby vám přišly dříve než my přijedeme :-).
V odpoledním dopise Žblabuňky („vy nás ale zásobujete, pane Žblabuňko“) byl divný úkol – najděte hodiny bez ručiček. Prý jsou u rybníka kousek od penzionu. Tak jsme vyrazili pěšky. Přišli byste na to, co měl Žblabuňka na mysli? Máťa při pohledu na kapličku okamžitě znal odpověď – sluneční hodiny. Bingo! Vysvětlily jsme si jejich funkci a pak hurá na překrásné nové přírodní hřiště. Až do večeře (rizoto do dětí padalo jak do sudu) jsme je nechaly vyřádit a my probíraly, co a jak zítra. To až zítra ;-).
Možná jste zvědaví, jaký byl úkol učitelek – vyprávět příběh o Rusalce. Děti s otevřenou pusou vyslechly dramaticky sdělovaný příběh nešťastné lásky a odpuštění a pak s mírnými komplikacemi s místní wifi (Peťa přivezla projektor a mohly jsme promítat na plátno) jsme pustily 3 základní árie z Dvořákovy Rusalky (Měsíčku na nebi – Rusalka, Běda, běda – vodník a Čury mury fuk – čarodějnice). Jsou to minutové záležitosti, ale pro dokreslení toho, co je opera, vhodné :-).
Ještě máme v záloze dvoutisícovku s vyobrazenou Emou Destinovou :-).
A závěr rušného dne? No, koupáníčko, koupání (ve sprše), pohledy a pohádka na dobrou noc.
Všechno, co měly děti na sobě, putovalo do špíny a zítra v čistém vzhůru k další zachráněné dušičce a vílímu závoji. Počasí zůstává naším přítelem, tak opět hned dopoledne vyrazíme na kolech.
Tak zase zítra.
Jarka Hešíková 🙂