Hezké odpoledne,
dnes píšu výjimečně už po obědě, neboť zlaté pravidlo škol v přírodě či letních táborů zní – třetí den je odpočinkový.
Ale popořádku: ráno jsme se probudili do bezoblačného dne. Děti už pospávají (některé se probouzejí až okolo 7.30h, snídaně je v 8 h.) a než je vytáhneme z postele, tak se jako kočky povalují, protahují.
Žblabuňka nezklamal – napsal nám již smířlivějším tónem, že se mu rybníky moooc líbily a že by si přál, abychom ještě udělali opravdovou rybu. No, nebojte, na rybaření se nechystáme, ale Helča má připraven prototyp na rybičku z cd. Takže v souladu s první větou, bude odpoledne odpočinkové – rybička a procházka po Pístině. Mají tady u rybníka sluneční hodiny, tak pokud sluníčko na nás vykoukne (před cca hodinou se zatáhlo, začíná foukat a z dálky slyším hřmění), tak si vysvětlíme jejich princip.
Po snídani jsme děti zkoušely z velikánů českého národa, kteří jsou vyobrazení na bankovkách. Všechno věděly!
Dopoledne jsme podle pokynů Žblabuňky „jeli na strašidelné místo, které vede přes bludný kořen, brekeke „. U velkých lip byl křížek s Ježíškem a jmenovalo se to tam „U prohánidel„. Tak jsme typovali, kdo se okolo vzrostlých lip může prohánět. No, chvilku trvalo, než si děti vzpomněly na čarodějnice. Totiž na tomto místě U prohánidel mají v jeden den každý rok (Bětuška opět nezklamala – věděla, že ten den je 30.dubna) sraz čarodějnice z celých jižních Čech. Mají tady soutěž, která z nich nejlépe ovládá své košťátko – to jsou samé výkruty, otočky, lety střemhlav a jiné košťátkové vylomeniny. Ale pozor – kdo se v tento den pohybuje U prohánidel, nemůže si být jist svým zdravím, ani životem. Tak jsme si společně oddechli, že je červen a slíbili jsme si, že v dubnu do Pístiny určitě nepojedeme.
Přes turistické značky došla řeč na světové strany, mapy, drony, kompas, buzolu, hvězdy a další pomocníky, kteří nám pomáhají při orientaci na suchu i ve vodě. Jsou ty vaše děti zvídavé i chytré :-).
Cestou jsme chtěli navštívit opuštěné, vysokými stromy a trávou zarostlé stavení, které mělo díru ve střeše – že by sídlo čertů?! S odvahou jsme vyrazili místo prozkoumat, ale bylo vidět, že lidská noha tam nešlápla desetiletí, neboť cesta byla neviditelná… To potvrzovalo naši domněnku, neboť čerti cestu nepotřebují, ti vlétnou rovnou dírou ve střeše. Až majitel vedlejšího stavení Jirka nám situaci vysvětlil – starý pán z „čertovského“ domu byl výborný krejčí, který měl v domě dokonce i zaměstnance a dědička domu je až ze Slovenska.
Pak jsme ještě poznávali obilí – pšenici a ječmen a připomenuli si veršovanou pohádku Kuřátko a obilí. Pamatujete si ji? Jak to bylo pohádko, zabloudilo kuřátko…
My ale nebloudili, my jeli rovnou za nosem na oběd (sekaná a bramborou kaší a kompotem, mňam). Děti (různě promíchané z různých pokojů) po krátkém odpočinku řádí na pokojích…
A já tomu teď utrhnu tipec – svačina a úkol volají.
Tak pokračování až večer!
JH 🙂