Vážení rodiče, prarodiče a přátelé :-))),
již jen několik hodin zbývá starému roku a my s nadějí vyhlížíme rok nový. Všichni si přejeme, aby byl normální – abychom se mohli potkávat, sportovat, zpívat, jezdit na výlety, zkrátka ŽÍT.
Rok 2020 byl rokem transformačním po všech stránkách. Museli jsme omezit své zážitky a aktivní vyžití ve vnějším světě, na druhé straně jsme dostali díky vnějším omezením ČAS. Čas na sebe, na rodinu, na vyřešení starých restů, na přemýšlení o tom, jak žijeme a je-li to naše spolu-žití pro všechny zúčastněné přínosné či nikoliv.
A nad tím vším nás stále pronásledovaly zprávy o nakažených, vážně nemocných či zemřelých. Součástí našeho žití se stal strach (u někoho více, u někoho méně intenzivní), obava “ co bude“ i nedůvěra v to, že „to“ jednou skončí. Někteří dokonce ztratili práci a tím i jistotu, že bez potíží zabezpečí sebe a své nejbližší. Nad námi (ale i v nás) se rozprostřely tmavé stíny bolesti, strachů a pochybností.
Je znovu načase si připomenout, že je člověk obyvatelem dvou světů – toho hmotného, viditelného a uchopitelného našimi smysly a světa duchovního, který je našim smyslům skryt, neboť jej nelze zvážit, ani změřit. Není však méně cenný. Naopak. A proto nás těžké časy vedou k zamyšlení se nad tím, zda-li žijeme v rovnováze těchto dvou neoddělitelných světů. Těžkosti a strádání nás vyzývají k uvědomění si, jaký „hmotný“ život vedeme a je-li naše jednání a chování prospěšné pro náš duchovní vývoj. V hmotném světě máme všeho dostatek – nemáme hlad ani žízeň, máme střechu nad hlavou, neválčí se, jsme finančně zabezpečeni, takže si můžeme víceméně koupit i to, co nepotřebujeme, můžeme jet, kam se nám zlíbí, jsme svobodní, nikdo nás neomezuje. Zkrátka si můžeme dělat, co chceme. Opravdu?
Rok 2020 ukázal, že vše hmotné je pomíjivé a že jediné, co nám nakonec může zbýt, je VÍRA A LÁSKA.
Možná jste se s dětmi dívali na štědrovečerní pohádku O vánoční hvězdě. Jak silné poselství se v této pohádce skrývá! Nad všemi stíny, nad závistivostí, marnivostí a neupřímností vždy vyhraje jen a jen bezpodmínečná láska – upřímná, přející, skromná i veselá.
Proto bych si moc přála, abychom v náročné době (ale i v dobách míru) nikdy nezapomněli na poselství této pohádky: jak můžeme sobě i druhým nejlépe pomoci? ROZZÁŘIT SE!
Věřte, není to tak těžké – naše představivost (kterou jsme jako jediný živý tvor na Zemi byli obdarováni!) má velkou sílu a umí zhmotnit i to, co se zdá být nemožné.
PŘEJI NÁM VŠEM, ABYCHOM V NOVÉM ROCE JEN ZÁŘILI!
To ostatní hezké a nadčasové pak přijde :-).
TAK VZHŮRU NA ZEMI KE HVĚZDÁM!
Jarka Hešíková 🙂
