Tak to byl den jak archivní víno:-).
Sluníčko se na nás od rána smálo a v jídelně na nás čekal poslední dopis od Žblabuňky. Myslím, že jeho text vám už nemusím doplňovat:
„AHOJ KAMARÁDI, JÁ JSEM SE MOC POTĚŠIL VAŠIMI KRÁSNÝMI RYBIČKAMI A DOPISEM, VE KTERÉM MI ODPOUŠTÍTE MOJE LOTROVINY. TAKY JSEM SI PROHLÉDL MOJE PODOBIZNY (děti ho nakreslily jako usměvavého sympaťáka – však uvidíte) A PŘEDSTAVTE SI, ŽE SE MI ROZLILO KOLEM SRDCE TAKOVÉ PŘÍJEMNÉ TEPLO A OKOLO OČÍ JSEM MĚL SLANOU VODU. NO, NEVÍM, CO TO BYLO, KDYŽ JE VODA V MÝCH RYBNÍCÍCH SLADKÁ (děti to uhodly hned – „to byly slzy“). A NAJEDNOU JSEM VĚDĚL, ŽE NEJSOU VŠICHNI LIDÉ ZLÍ. VÍTE, MNĚ BYLO MOC LÍTO VÍLY RUSALKY, KTERÁ SE KVŮLI ZRADĚ PRINCE-ČLOVĚKA MUSELA STÁT BLUDIČKOU A JÁ JI NEMOHL POMOCI. TAKY MI NĚKTEŘÍ LIDÉ HÁZÍ DO RYBNÍKA ODPADKY, PLASTOVÉ LÁHVE, VYLÉVAJÍ TAM OLEJ A DOKONCE MI DO RYBNÍKA HODILI STARÉ KOLO, KTERÉ PORANILO KAPRY A PULCE. OD TÉ DOBY JSEM NEMĚL LIDI RÁD. ALE VY JSTE MĚ PŘESVĚDČILY, ŽE NEJSOU VŠICHNI LIDÉ ZLÍ, ŽE HLAVNĚ DĚTI MAJÍ DOBRÉ SRDCE. A JÁ TEĎ TAKY. VÍM, ŽE MÝM JEDINÝM ÚKOLEM JE STARAT SE O RYBNÍKY, RYBIČKY A ZACHRAŇOVAT TOPÍCÍ SE LIDIČKY. A TO JE ÚKOL VŠECH VODNÍKŮ V ČECHÁCH I V CELÉM SVĚTĚ.
A na jeho konci byl poslední úkol – najít v Příbrazi loď na suchu – a ve hře byla poslední dušička a Nežárčin věneček. Přemýšleli jsme, co můžeme dělat, když nevíme, kam jedeme – mapa, turistické značky a zeptat se někoho. Dotaz padl na pana Šaška, který cestu vysvětlil tak, že kdybychom jí neznali, tak by z nás měl Bludný kořen radost… Naše znalost cizáků se míjela se znalostmi domorodce – no, my nevíme, že cestou na Příbraz někdy v minulosti byla hráz rybníka a že při odbočce doprava leží skruž :-).
Podle fotek asi víte, že jsme místo našli, jen přírodní zahrada byla zavřená. Naštěstí paní majitelka penzionu, jehož je zahrada součástí, byla doma, tak nám ochotně otevřela a my si užívaly rozmanitých nabídek ke hrám. I ta loď tam byla. Ale dosti omšelá, takže jsme musely děti přesvědčit, že to, co vidí, loď na suchu skutečně je ;-). A dušičky a věneček tam byly taky. Štěstí v hledání měla protentokrát Bibi.
K obědu byla svíčková s knedlíkem a po krátkém „odpočinku“ (diskotéka) jsme opět vyrazili na kola – tentokrát „pro změnu“ na zmrzlinu do Stráže nad Nežárkou. Děti se hooodně těšily, takže cesta i lízání zmrzliny proběhly bez karambolů. Při návratu zpět děti, které chtěly, absolvovaly zkoušku odvahy – vylézt na myslivecký posed a rozhlédnout se z výšky po krajině – a to je ta krásná země, země česká, domov můj…
V Pístině už Peťa chystala převlek i přemalování pana Šaška na vodníka Žblabuňku. Vodník poděkoval za úlevu od dušiček („ony pořád plakaly“) i za krásné hrnečky (ty jeho s pokličkou už nepotřebuje a navíc je rozbili při honičce kapři a sumci) a na oplátku nám dal trička se svojí podobiznou ;-). Asi trochu opisoval od dětí, neboť z triček na vás kouká usměvavý sympaťák ;-).
Před večeří (táborák, buřty, opečený chleba či rohlík, kečup, hořčice – mňamka) nám pan Šašek ukázal kravičky s telátky, kterým přinesl jako pamlsek suché rohlíky. No, ty se tedy předvedly – přímo před našimi zraky skoro všechny vykonaly velkou potřebu. Ta děti zaujala skoro víc než malá telátka…
Večer sprchování (bez mytí vlasů), poslední pohledy, pohádka a hají.
Teď balíme či píšeme report :-).
Co říci závěrem:
- škola v přírodě se nám moc hezky vydařila, hlavně díky příteli počasí, krásnému prostředí a pohodě, která ŠVP provázela
- děti byly aktivní, veselé, ale hlavně ukázněné – dodržovaly pravidla, takže jsme se nikdy nedostali do žádných problémů
- měly oči, uši, mysl i srdce otevřené – svoji záchrannou misi braly vážně, se zapálením a s dětskou opravdovostí a upřímností
- některé mají ošetřeny malé bolístky, odřeniny, nic vážného – než se vdají či ožení … 😉 a taky jsou některé trochu opálené
- za nás pedagogy mohu říci, že jsme se s nimi moc hezky sžily, některé děti překvapily v tom nejlepším slova smyslu
- máte fajn děti, přiměřeně citlivé, aktivní, srdečné – věříme, že jim toto nastavení vydrží po celý život 🙂
- děti se na vás těší, ale současně říkají – my bychom tu chtěly ještě být, nám se tu líbí. A to je, myslím, největší odměna pro nás učitelky, které jsme program připravily a s dětmi také v radosti a pohodě prožily. Budeme na tato dny moc vzpomínat. Věříme, že i vaše děti :-).
PROSÍME, ABYSTE DĚTEM DOPŘÁLI SLUCHU, JSOU PLNY ZÁŽITKŮ A BUDOU JE CHTÍT S VÁMI SDÍLET.
TAKÉ SI ZASLOUŽÍ NĚJAKOU ODMĚNU – FORMU NECHÁME NA VÁS :-).
S pozdravem
Jarka Hešíková, Peťa Vacková, Ivanka Šimáková a Evička Žitná